ž z dálky sem viděl mím očím známý obrys postavy, někoho mi připomínal, obrys se pomalu vytrácel a nastupovala pravá tvář muže pro kterého bych položil život. Vrátil se, uvnitř mě to vře, nejradši bych mu skočil okolo krku a políbil ho.. Jenomže já pro něj nejsem víc než přítel.. Postava už mi není záhadnou, je to opravdu on... jeho už delší havraní vlasy mu vlají ve směru kam fouká létem provoněný vítr, jeho uhlové oči si prohlížejí každou osobu, každý kout a každou rostlinu...
,, Sasuke.. Sasuke?? Sasuuke!!!" křiknu radostně a běžím ke zdroji mého štěstí
,, Eh... Naruto.." usmál se na mě a přátelsky mě obejmul, do očí se mi hrnuly ty neposedné perly, které nakonec skončily na jeho sněhobílé košily
,, Sem rád že si se vrátil.." pískl sem a objetí sem mu oplatil
,, Já taky.." řekl klidným hlasem a jeho ruce povolily sevření, nejradši bych ho zavedl na nějaké místo kde bysme byly samy .. jen já a on.. šumnění listů... zpěv ptáků..
Pustil se mě a prohrábl si své neposedné vlasy, následným úškrkem naznačil to aby sme šly dál, jen sem se usmál a pobídl ho ať mě následuje. Vyprávěl sem mu všechny příběhy a události které se mně a týmu přihodily, jedinou věc kterou sem vynechal byla ta, že sem se stal Hokágem, bylo to záměrné, chtěl sem překvapit, chtěl jsem aby žárlil :)
,, Naruto?.. Tsunade s tebou chce mlu..." uslyšel sem za sebou dívčí až moc výhružný hlas, který se postupně vytrácel, otočil jsem se a mé oč sjely po vysoké a štíhlé růžovlásce
,, Sasuke?.." těkala očima a párkrát si je promnula, on jen na znamení souhlasu kývl, přihnala se k němu jako písečná bouře věnovala mu letmý polibek na jeho tak krásnou pobledlou tvář, sledoval jsem je, rozuměly si smály se, bylo to jako dřív, s tím rozdílem že miluji jinou osobu..
(po pěti letech)
,,Kage-sama je tu vaše žena.." usmála se Shizune a pustila do mé skromnější kanceláře krásnou dívku s fialkovými vlasy a už o trošku silnějším pasem
,, Naruto-kun? Kdy půjdeš domů.. mě už to samotnou nebaví.." mňaukla na mě a při tom se usmála
,, To záleží jak moc chceš abych šel domů..." usmál sem se na ní, ona si při tom pohladila své už trochu kulatější bříško
,, Chci moc.. a tady Hiroki taky.." usmála se a znovu si přejela rukou po svém bříšku, věnoval sem jí úsměv a shodil ze sebe Hokagský plášť
Šel sem se svou ženou ruku v ruce a při tom mluvil na toho mužíčka který se skrýval v jejím těle
,, Kasumi neblbni nebo si ublížíš...!" uslyšel jsem mně známí mužský hlas
,, Kichiro ty taky!!" volal druhý, ženský hlas.. Po trávníku běhaly dvě neposedné děti, jedno mělo růžové vlásky po mamince, druhé černé po taťkovi, musel sem se usmát, bylo dávno co jsem byl poblázněn do teď tak starostlivého otce.. Miloval sem Sasukeho z celého srdce, ale on byl šťastný s někým jiným, teď s tím člověkem má následníky svého klanu, Uchiha klanu..
A já?.. Sem taky ten nejšťastnější.. budu mít chlapce, který se bude pyšnit už známím příjmením Uzumaki. Všechno se stalo tak, jak se stát mělo.. Teď konečně.. cítím to pravé štěstí..
—————
